Dalimil Vlach (*1989)

Dalimil Vlach has been consistently engaged in figurative painting since his early studies. His work explores the human face and figure in relation to its environment, rooted in the classic genres of portrait, landscape, and still life. Inspired by painting at the turn of the 19th and 20th centuries and Baroque chiaroscuro, he values craftsmanship and spontaneous expression, often working with the alla prima technique. In recent years, themes of motherhood and daily intimacy have come to the forefront, forming a kind of painterly diary that seeks both personal and universal resonance.

Výtvarná tvorba, kterou se Dalimil Vlach kontinuálně zabývá od středoškolských studií, prošla během posledních několika let podstatným vývojem a přestože, v porovnání s dřívější prací, je technologické zpracování děl na první pohled odlišné, témata, které zpracovává, zůstávají neměnná. Jedná se o lidskou tvář – podobizny, studie figury, u níž analyzuje vzájemné vztahy s okolním prostředím. Jednoduše vychází ze základní žánrové trojice: portrét, krajina, zátiší, kterou, v různých poměrech, kombinuje. Snaží se o propojení racionálního pozorování přírody se zkušeností vnitřního prožitku. Principiálně vychází z malířství přelomu 19. a 20. století a také barokního šerosvitu, což souvisí s tím, že trendy a módní tendence uměleckého světa nebere příliš na zřetel. Ve výtvarném projevu a umění obecně Dalimil Vlach vyhledává určitou zručnost spojenou se svobodným a volným projevem, který umožňuje technika malba alla prima. Vyobrazování mateřství má v dějinách umění hlubokou tradici a je samo o sobě námětem natolik univerzálním, že nabízí nevyčerpatelnou škálu možností k zpracování. Po založení vlastní rodiny, bylo proto pro něj jakousi bezprostřední samozřejmostí, že se tímto tématem začal hlouběji zabývat. Pořizuje malířské deníkové záznamy založené na střetu s každodenní nepříliš vzdálenou konkrétní realitou, zároveň však spojené se snahou o jakousi univerzální srozumitelnost.